Virus HIV je jedním z nejobávanějších. Tento virus patří mezi retroviry, což znamená, že obsahuje reverzní transkriptázu. HIV obsahuje RNA a několik obalů. Díky glykoproteinům na povrchu se umí dostat do buněk jako jsou lymfocyty nebo i do buněk v mozku, do glií. Obecné pravidlo o tom, že obalené viry jsou ve vnějším prostředí méně stálé, platí i u HIV. Proto se také tento virus nemůže šířit jinak než při pohlavním styku, krví anebo z nemocné matky na dítě. Zajímavé je, že líbáním se tento virus přenáší minimálně. Ve slinách se totiž nachází látka, která funguje jako inaktivátor tohoto viru.
Když se virus dostane do organismu, setká se ve sliznicích s hostitelskými buňkami. Když se do nich vetře, zbaví se svých obalů. Následně začne pracovat reverzní transkriptáza, což je enzym, který RNA obsažené ve viru přemění do DNA. Toto cizí DNA se pomocí integrázy zapojí do DNA hostitelské buňky. V tento moment se začne rozvíjet onemocnění nazývané AIDS. Těsně po infekci se rozvíjí příznaky, které připomínají infekční mononukleózu. V tento moment si totiž imunitní systém všimne vetřelce a začne proti němu bojovat. Tím, že se ale virus integroval do genomu normálních buněk se ho nemůže zbavit úplně, a tak ho jen dostane pod kontrolu.
Během času se ale produkuje další a další množství viru v těle a nové viriony napadají další a další lymfocyty. Jejich snižující se počet se projeví jako zvýšená náchylnost k různým infekcím. Oportunní patogeny, tedy ty které fungují jako patogeny jen při snížené funkci imunitního systému, začínají nad organismem převládat. Smrt potom způsobí právě některá z infekcí, která by u zdravého člověk proběhla úplně banálně. Na tuto infekci nepůsobí žádné léky. I když v dnešní době funguje HAART, tedy vysoce účinná antivirová terapie, nemoc neumíme úplně vyléčit, pouze potlačit.
