Situace v naší zemi není už dost dlouho záviděníhodná. Zkrátka a dobře je tu zle, a to i těm, jimž není zle kvůli tomu, že byli nakaženi koronavirem. Protože stejně nepříjemný jako tento mikroskopický škůdce je pro leckoho třeba i pokles reálné hodnoty peněz, jenž nejisté doby tradičně provází.
Ocitli jsme se prostě v době, kdy bylo postiženo nejedno odvětví našeho hospodářství, kdy panuje strach a nejistota. A to znamená i skutečnost, že se zkrátka znehodnocují peníze. Nedůvěřuje se jim, a proto se za ně dá pořídit stále méně a méně. A běda těm, kdo si je našetřili nebo vydělávají. Ti, aby se smiřovali s tím, že už si za ně zřejmě nikdy nepořídí to, co dřív.
Peníze jdou prostě ke dnu. A ten, kdo doufal, že si nějaké odloží ‚pro strýčka Příhodu‘ na později a vyplatí se mu to, je nyní postaven jako před hotovou věc, že tomu tak nebude. Že má sice stejné peníze, ale koupí si toho za ně pořád míň a míň. A není jediný pojištěný účet, který by takové ztráty vykompenzoval úroky, není žádný investiční produkt, u kterého by se při dostatečně vysokých úrocích garantovala jeho návratnost.
Ale jedno řešení, jak peníze spasit, přesto existuje. A tím je prodej a výkup zlata. Tento drahý kov má totiž svoji hodnotu vždy a všude, nikdy se nestalo a nestane, že by o něj přestal být zájem. A proto je to právě zlato, do čeho moudří lidé v dobách, kdy je situace na trhu nejistá a měna slábne, investují své peníze. Protože ať je sebehůř, zlato je jistota, a čím více měna zeslábne, tím více peněz člověk dostane, když se ho jednou rozhodne prodat. A protože se tu při nákupu neplatí DPH, nehrozí, že by takové transakce znevýhodnily finanční nároky státu.
A proto moudří lidé sázejí v těžkých časech na zlato. A pokud máte i relativně malé peníze, můžete být jedněmi z těch, kdo si investováním do švýcarských zlatých cihliček pojistí své jmění.
