V současnosti se mezi spotřebiteli hodně probírá životní prostředí a nákupy, které na něj mají vliv. Na to, že bychom měli do obchodu chodit s vlastní, nejlépe plátěnou taškou, abychom ušetřili svět od zbytečných plastů, už jsme si zvykli. Že se místo mikrotenových sáčků začínají v obchodních řetězcích používat ty síťkové, které jsou na více použití, to už se stává také každodenní součástí. Na co si však spotřebitelé ještě úplně nezvykli je fakt, že i nákupem oblečení přispívají k velké zátěži životního prostředí. Že textilní průmysl je hned po tom ropném druhým největším znečišťovatelem planety. A z velké části k tomu přispívá i fakt, že lidé pořád poptávají a nakupují levné oděvy a vůbec se nezajímají o jejich cestu a původ.
Jak je možné, že obyčejné bavlněné bíle tričko v některých řetězcích může stát pouze 130 Kč. Vždyť z těchto peněz se musel zaplatit ten co bavlnu vypěstoval, kdo ji zpracoval, kdo utkal přízi a následně vytvořil látku, ušil tričko a dovezl jej do vašeho obchodu. A to nemluvě o chemickém koktejlu barvení a odbarvování a jiných chemických postupů, které zajistí například nemačkavost a podobně. Všechny výše zmíněné činnosti dělal někdo jiný a jinde na světě.
Bavlna se pěstuje po celém světě, nejčastěji pochází z Uzbekistánu, kde jsou obrovské plantáže. Tady se bavlna chemicky hnojí a lidé kteří s ní přichází do styku pak často trpí různými nemocemi. Chemie se používá i na sklízení. Bavlna jako rostlina je velice náročná na vodu. A i při výrobě takového oblečení je spotřeba vody obrovská. Než se z ní stane příze procestuje značnou dávku kilometrů, další pak něž se z ní stane látka. Poté cestuje do továren, nejčastěji v Bangladéši či Vietnamu, kde z ní tovární dělnicí ušijí za minimální mzdu výsledné tričko. Odsud se doveze do Evropy, kde jej ještě chemicky upraví a potom se rozváží do obchodů. Za jeho výrobou stojí od vypěstování až po konečný produkt někdy i desetitisíce ujetých kilometrů a práce až desítek lidí. Bylo by zajímavé, cestu svého oblíbeného oděvu sledovat. Možná by se pak více spotřebitelů zajímalo o to, co textilní průmysl „přináší“ naší planetě. A jestli je opravdu tolik oblečení, co má každý z nás ve skříni, potřeba.
